Uzdravující nauka Ježíše Krista

Prostřednictvím evangelia Ježíše Krista přicházíme ke Kristu. Je natolik jednoduché, že mu dokáže porozumět i dítě. Tato lekce se zaměřuje na Kristovo evangelium a Jeho nauku, což zahrnuje víru v Ježíše Krista, pokání, křest, dar Ducha Svatého a vytrvání do konce. Také se zaměřuje na to, jak evangelium žehná všem Božím dětem.

Slovo evangelium doslova znamená „dobrá zpráva“. Evangelium Ježíše Krista je dobrou zprávou, protože nám poskytuje nauku – věčnou pravdu – kterou potřebujeme, abychom k Němu mohli přijít a být spaseni (viz 1. Nefi 15:14). Evangelium nás učí, jak vést dobrý a přínosný život. Dobrá zpráva evangelia nám poskytuje způsob, jak získat odpuštění hříchů, být posvěceni a vrátit se do Boží přítomnosti.

Božské poslání Ježíše Krista

Nebeský Otec poslal svého Milovaného Syna Ježíše Krista na zemi, aby nám všem umožnil zakoušet radost v tomto světě a věčný život ve světě, který přijde. „A toto je evangelium, ony radostné zvěsti, … že [Ježíš Kristus] přišel na svět, … aby nesl hříchy světa a aby svět posvětil a aby jej očistil od vší nespravedlivosti; že skrze něho mohou býti spaseni všichni.“ (Nauka a smlouvy 76:40–42.)

Jakožto smrtelníci všichni hřešíme a všichni zemřeme. Pokud bychom neměli Vykupitele, hřích a smrt by nám zabránily v tom, abychom mohli mít věčný život s Bohem (viz 2. Nefi 9). Před stvořením světa vybral Nebeský Otec Ježíše Krista, aby nás vykoupil. Ježíš, v rámci vrcholného projevu lásky, přišel na zemi a toto božské poslání naplnil. Umožnil, abychom byli vykoupeni z hříchů, a zajistil, že až zemřeme, budeme všichni vzkříšeni.

Ježíš vedl bezhříšný život. Na konci svého působení ve smrtelnosti na sebe vzal naše hříchy tím, že trpěl v Getsemanech a byl ukřižován (viz 1. Nefi 11:33). Ježíšovo utrpení bylo tak veliké, že způsobilo, že „se chvěl bolestí a krvácel z každého póru“ (Nauka a smlouvy 19:18). Ježíš byl po svém Ukřižování vzkříšen, čímž zvítězil nad smrtí. Tyto události společně tvoří Usmíření Ježíše Krista.

Kvůli svým hříchům jsme duchovně nečistí – a „s Bohem nemůže přebývati nic nečistého“ (1. Nefi 10:21). Kromě toho zákon spravedlnosti požaduje, aby s našimi hříchy byly spojeny určité důsledky.

Ježíšova smírná oběť nám umožňuje očistit se od hříchu a být posvěceni, když budeme činit pokání. Také poskytuje způsob pro uspokojení požadavků spravedlnosti (viz Alma 42:15, 23–24). Spasitel řekl: „[Toto jsem] vytrpěl za všechny, aby nemuseli trpěti, jestliže budou činiti pokání; ale jestliže pokání činiti nebudou, musejí trpěti tak jako já.“ (Nauka a smlouvy 19:16–17.) Kdyby nebylo Ježíše Krista, hřích by znamenal konec veškerých nadějí na budoucí život s Nebeským Otcem.

Když za nás Ježíš přinesl jako oběť sám sebe, nezbavil nás naší osobní zodpovědnosti. Je třeba, abychom v Něj měli víru, činili pokání a snažili se dodržovat přikázání. Když budeme činit pokání, Ježíš si bude v náš prospěch činit u svého Otce nárok na své právo na milosrdenství (viz Moroni 7:27–28). Nebeský Otec nám díky Spasitelově přímluvě odpouští a zprošťuje nás břemene a pocitů viny spojených s našimi hříchy (viz Mosiáš 15:7–9). Jsme duchovně očištěni a nakonec budeme moci být přivítáni do Boží přítomnosti.

Ježíšovým božským posláním také bylo spasit nás od smrti. Díky tomu, že byl vzkříšen On, budeme po smrti vzkříšeni i my všichni. To znamená, že duch a tělo každého člověka se znovu spojí a každý z nás bude žít na věky ve zdokonaleném a vzkříšeném těle. Kdyby nebylo Ježíše Krista, smrt by znamenala konec veškerých nadějí na budoucí život s Nebeským Otcem.

Víra v Ježíše Krista

První zásadou evangelia je víra v Pána Ježíše Krista. Víra je základem pro všechny ostatní zásady evangelia.

Víra v Ježíše Krista zahrnuje přesvědčení, že On je Jednorozený Syn Boží. Zahrnuje to i důvěru v Něho jakožto našeho Spasitele a Vykupitele – že On je naší jedinou cestou, jak se vrátit do Boží přítomnosti (viz Skutkové 4:10–12; Mosiáš 3:17; 4:6–8). Jsme vyzýváni, abychom uplatňovali „neotřesitelnou [víru] v Krista, zcela se spoléhajíce na zásluhy toho, který je mocný, aby spasil“ (2. Nefi 31:19).

Víra v Ježíše Krista zahrnuje i víru v to, že v rámci své smírné oběti trpěl za naše hříchy. Když činíme pokání, můžeme být díky Jeho oběti očištěni a vykoupeni. Toto očištění nám pomáhá nacházet pokoj a naději v tomto životě. Také nám umožňuje obdržet plnost radosti poté, co zemřeme.

Víra v Ježíše Krista zahrnuje důvěru v to, že díky Němu budeme po smrti všichni vzkříšeni. Tato víra nám může být oporou a útěchou v časech, kdy o někoho přijdeme. Zármutek spojený se smrtí lze rozptýlit díky zaslíbení vzkříšení.

Víra v Ježíše Krista zahrnuje víru a důvěru v to, že On na sebe vzal naše strasti a slabosti (viz Izaiáš 53:3–5). Z vlastní zkušenosti ví, jak nám milosrdně pomáhat v životních výzvách a těžkostech (viz Alma 7:11–12; Nauka a smlouvy 122:8). Když uplatňujeme víru, pomáhá nám tlačit se kupředu i navzdory těžkostem.

Ježíš nás díky tomu, že v Něj máme víru, může uzdravovat po fyzické i duchovní stránce. Je vždy připraven nám pomoci, když budeme pamatovat na Jeho výzvu: „Hleďte ke mně v každé myšlence; nepochybujte, nebojte se.“ (Nauka a smlouvy 6:36.)

Zásada činu a moci

Víra v Ježíše Krista vede ke skutkům. Víru vyjadřujeme tím, že jsme poslušni přikázání a každý den konáme dobro. Činíme pokání z hříchů. Jsme Mu oddaní. Snažíme se stát více takovými, jako je On.

Když uplatňujeme víru, můžeme v každodenním životě zakoušet Ježíšovu moc. On bude zvelebovat naše nejlepší úsilí. Bude nám pomáhat růst a odolávat pokušení.

Posilování naší víry

Prorok Alma učil, že budování víry může začít jednoduchým přáním věřit (viz Alma 32:27). Poté svou víru v Ježíše Krista, aby rostla, musíme vyživovat tím, že se budeme učit Jeho slovům, uplatňovat Jeho učení a dodržovat Jeho přikázání. Alma učil, že slovo Boží, když je budeme trpělivě a pilně vyživovat ve svém srdci, „zapustí kořeny; a [stane se jako] strom vyrůstající k životu věčnému“ – čímž se naše víra bude posilovat (Alma 32:41; viz verše 26–43).

Pokání

Co je to pokání?

Pokání je druhou zásadou evangelia. Víra v Ježíše Krista a naše láska k Němu nás vedou k tomu, abychom činili pokání (viz Helaman 14:13). Pokání je proces obracení se k Bohu a odvracení se od hříchu. Když činíme pokání, naše skutky, touhy a myšlenky se mění, aby byly více v souladu s Boží vůlí. Odpuštění hříchu je možné díky Ježíši Kristu a Jeho smírné oběti.

Pokání znamená mnohem více než jen použití síly vůle, abychom změnili určité chování nebo překonali určitou slabost. Pokání je upřímné obracení se ke Kristu, který nám dává moc zakusit v srdci „mocnou změnu“ (viz Alma 5:12–14). Když zakusíme tuto změnu srdce, jsme duchovně znovuzrozeni (viz Mosiáš 27:24–26).

Skrze pokání se na Boha, na sebe samé i na svět díváme novýma očima. Znovu pociťujeme lásku, kterou k nám Bůh jakožto ke svým dětem chová – a lásku, kterou k nám chová Spasitel. Možnost činit pokání je jedním z největších požehnání, která nám Bůh prostřednictvím svého Syna dává.

Proces pokání

Když činíme pokání, uvědomujeme si své hříchy a pociťujeme nelíčenou lítost. Vyznáváme své hříchy Bohu a prosíme Ho o odpuštění. Velmi závažné hříchy vyznáváme také oprávněným církevním vedoucím, kteří nás budou v naší snaze činit pokání podporovat. Děláme vše, co je v našich silách, abychom za to, čeho jsme se dopustili, poskytli odškodnění, což znamená, že se snažíme napravit problémy, které naše skutky mohly způsobit. Opravdové pokání se nejlépe projevuje spravedlivými skutky konanými po určitou dobu.

Pokání je každodenní proces probíhající po celý život. „Všickniť… zhřešili, a nemají slávy Boží.“ (Římanům 3:23.) Máme činit pokání neustále a pamatovat na to, že „všecko [můžeme dokázat] v Kristu, kterýž [nás] posiluje“ (Filipenským 4:13). Pán nás ujišťuje: „Kdykoli bude lid můj činiti pokání, odpustím jim poklesky jejich.“ (Mosiáš 26:30.)

Požehnání plynoucí z pokání

Pokání je pozitivní zásada, která přináší radost a pokoj. Přivádí nás „k moci Vykupitele, ke spasení duše [naší]“ (Helaman 5:11).

Když činíme pokání, naše pocity viny a zármutku jsou časem zahlazeny. Pociťujeme ve větší hojnosti vliv Ducha. Naše touha následovat Boha se prohlubuje.

Křest – naše první smlouva s Bohem

Víra v Ježíše Krista a pokání nás připravují na obřady křtu a konfirmace. Křest je první spásný obřad evangelia Ježíše Krista. Přijetím tohoto radostného obřadu plného naděje uzavíráme svou první smlouvu s Bohem.

Obřad je posvátný úkon neboli ceremonie, který je vykonáván pravomocí kněžství. Některé obřady, jako například křest, jsou nezbytné pro naše spasení.

Prostřednictvím obřadů uzavíráme smlouvy s Bohem. Tyto smlouvy jsou posvátné sliby mezi námi a Bohem. Bůh nám slibuje, že když budeme dodržovat sliby, které jsme Mu dali, bude nám žehnat. Máme se pevně zavázat, že sliby, které jsme Bohu dali, budeme dodržovat.

Bůh nám poskytuje obřady a smlouvy proto, aby nám pomohl k Němu přijít a mít věčný život. Když přijímáme kněžské obřady a dodržujeme s nimi spojené smlouvy, můžeme v osobním životě zakoušet „moc božskosti“ (Nauka a smlouvy 84:20).

Smlouva křtu

Spasitel učil, že křest je nezbytný k tomu, abychom mohli vstoupit do nebeského království (viz Jan 3:5). Je také nezbytný k tomu, abychom se mohli stát členy Církve Ježíše Krista. Spasitel nám dal příklad tím, že se sám dal pokřtít (viz Matouš 3:13–17).

Když jsme pokřtěni a dodržujeme svou smlouvu, Bůh slibuje, že nám odpustí hříchy (viz Skutkové 22:16; 3. Nefi 12:1–2). Toto veliké požehnání je možné díky smírné oběti Ježíše Krista, „kterýž zamiloval nás, a umyl nás od hříchů našich krví svou“ (Zjevení 1:5). Bůh také slibuje, že nám bude žehnat společenstvím Ducha Svatého, abychom mohli být posvěcováni, vedeni a utěšováni.

Ve své části smlouvy křtu dosvědčujeme, že jsme ochotni vzít na sebe jméno Ježíše Krista. Také slibujeme, že na Něj budeme vždy pamatovat a že budeme dodržovat Jeho přikázání. Slibujeme, že budeme mít rádi druhé a sloužit jim, že budeme „truchliti s těmi, kteří truchlí; … utěšovati ty, kteří mají útěchy zapotřebí, a státi jako svědkové Boží za všech dob a ve všech věcech a na všech místech“ (Mosiáš 18:9; viz verše 8–10, 13). Vyjadřujeme odhodlání sloužit Ježíši Kristu až do konce života (viz Nauka a smlouvy 20:37; Mosiáš 2:17).

Naše smluvní závazky související se křtem jsou velikou zodpovědností. Jsou také inspirující a radostné. Vytvářejí mezi námi a Nebeským Otcem zvláštní vztah, jehož prostřednictvím nám Bůh neustále projevuje svou lásku.

Křest ponořením

Ježíš učil, že musíme být pokřtěni ponořením na odpuštění hříchů (viz Nauka a smlouvy 20:72–74). Křest ponořením je symbolem smrti, pohřbení a Vzkříšení Ježíše Krista (viz Římanům 6:3–6).

Křest ponořením také obsahuje mocnou symboliku pro nás osobně. Představuje smrt našeho starého života, pohřbení onoho života a naše vynoření v podobě duchovního znovuzrození. Když jsme pokřtěni, zahajujeme proces, díky němuž jsme znovuzrozeni a stáváme se duchovními syny a dcerami Krista (viz Mosiáš 5:7–8; Římanům 8:14–17).

Děti

Děti jsou křtěny až poté, co dosáhnou věku odpovědnosti, což je osm let (viz Nauka a smlouvy 68:27). Děti, které zemřou před dosažením tohoto věku, jsou vykoupeny prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista (viz Moroni 8:4–24; Nauka a smlouvy 137:10). Než se děti dají pokřtít, mají být učeny evangeliu, aby byly na tento důležitý krok ve svém životě, kdy uzavřou smlouvu s Bohem, připraveny.

Svátost

Nebeský Otec chce, abychom byli věrni smlouvám, které s Ním uzavíráme. Aby nám v tom pomáhal, přikázal nám, abychom se často scházeli a přijímali svátost. Svátost je kněžský obřad, který Ježíš představil svým apoštolům těsně předtím, než vykonal Usmíření.

Přijímání svátosti je hlavním účelem každotýdenního shromáždění svátosti. Požehná se chléb a voda, které se poté roznášejí shromážděným. Chléb představuje Spasitelovu oběť v podobě Jeho těla, kterou za nás přinesl. Voda představuje Jeho krev, kterou za nás prolil.

Tyto symboly přijímáme na památku Spasitelovy oběti a abychom obnovili své smlouvy s Bohem. Znovu tím získáváme zaslíbení, že Duch bude s námi.

Dar Ducha Svatého

Přijetí daru Ducha Svatého

Křest má dvě části. Ježíš učil, že abychom mohli vstoupit do království Božího, musíme se narodit „z vody a z Ducha“ (Jan 3:5; zvýraznění přidáno). Joseph Smith učil: „Křest vodou je jen polovina křtu, a není dobrý k ničemu bez druhé poloviny – totiž křtu Duchem Svatým.“ (Učení presidentů Církve: Joseph Smith [2008], 95.)

Po křtu vodou musí následovat křest Duchem, aby byl úplný. Když obdržíme oba křty, jsme očištěni od hříchů a jsme duchovně znovuzrozeni. Poté začínáme nový duchovní život jako učedníci Krista.

Křest Duchem přijímáme prostřednictvím obřadu zvaného konfirmace. Tento obřad vykonává jeden nebo více nositelů kněžství, kteří nám vloží ruce na hlavu. Nejprve nás konfirmují (potvrdí) za člena Církve a pak nám předají dar Ducha Svatého. Jedná se o tentýž obřad, o němž se píše v Novém zákoně a v Knize Mormonově (viz Skutkové 8:14–17; 3. Nefi 18:36–37).

Duch Svatý je třetí člen Božstva. Působí v jednotě s Nebeským Otcem a s Ježíšem Kristem. Když dar Ducha Svatého přijmeme, můžeme se po celý život těšit z Jeho společenství, budeme-li věrní.

Jak nám Duch Svatý žehná

Dar Ducha Svatého je jedním z největších darů Nebeského Otce. Duch Svatý nás očišťuje a posvěcuje, činí nás svatějšími, úplnějšími a více takovými, jako je Bůh (viz 3. Nefi 27:20). Pomáhá nám se měnit a duchovně růst, zatímco se snažíme řídit Božími předpisy.

Duch Svatý nám pomáhá učit se pravdě a rozpoznávat ji (viz Moroni 10:5). Také nám pravdu potvrzuje v srdci a v mysli. Kromě toho nám Duch Svatý pomáhá pravdě učit druhé (viz Nauka a smlouvy 42:14). Když se učíme pravdě a vyučujeme jí mocí Ducha Svatého, Duch nám pravdu přináší k srdci (viz 2. Nefi 33:1).

Budeme-li pokorně usilovat o vedení Ducha Svatého, On nás povede (viz 2. Nefi 32:5). To zahrnuje i to, že nás bude nabádat, jak můžeme sloužit druhým.

Duch Svatý nám poskytuje duchovní sílu, aby nám pomáhal překonávat slabosti. Pomáhá nám odolávat pokušení. Může nás varovat před duchovním i fyzickým nebezpečím.

Duch Svatý nám bude pomáhat zvládat životní těžkosti. Dodá nám útěchu v časech zkoušky nebo zármutku a naplní nás nadějí (viz Moroni 8:26). Prostřednictvím Ducha Svatého můžeme pociťovat lásku, kterou k nám Bůh chová.

Vytrvání do konce

Při křtu a konfirmaci uzavíráme smlouvu s Bohem. Kromě jiného slibujeme, že budeme dodržovat Jeho přikázání a sloužit Mu po zbytek života (viz Mosiáš 18:8–10, 13; Nauka a smlouvy 20:37).

Poté, co prostřednictvím křtu a konfirmace vstoupíme na cestu evangelia, se ze všech sil snažíme o to, abychom na této cestě zůstali. Když se z této cesty třeba jen nepatrně odchýlíme, uplatňujeme víru v Krista, abychom učinili pokání. Požehnání plynoucí z pokání nám umožňuje se na cestu evangelia vrátit a udržet si požehnání pramenící z našich smluv s Bohem. Když činíme upřímné pokání, Bůh je vždy ochoten nám odpustit a znovu nás přivítat.

Vytrvat do konce znamená zůstat věrni Bohu až do konce života – v časech dobrých, i těžkých, v prosperitě, i během protivenství. Pokorně dovolujeme Kristu, aby nás formoval a činil nás více takovými, jako je On. Hledíme ke Kristu s vírou, důvěrou a nadějí bez ohledu na to, co nám do života přichází.

Vytrvat do konce neznamená jen přečkávat, dokud nezemřeme. Znamená to naopak zaměřovat svůj život, myšlenky a skutky na Ježíše Krista. Znamená to bez ustání každý den uplatňovat víru v Krista. Rovněž bez ustání činíme pokání, dodržujeme své smlouvy s Bohem a usilujeme o společenství Ducha Svatého.

Vytrvat do konce zahrnuje úsilí „tlačiti [se] kupředu s neochvějností v Kristu, majíce dokonalý jas naděje a lásku k Bohu a ke všem lidem“. Nebeský Otec slibuje, že když vytrváme do konce, budeme „míti život věčný“ (2. Nefi 31:20).

Evangelium Ježíše Krista žehná všem Božím dětem

Evangelium Ježíše Krista je určeno pro všechny Boží děti. Písma učí, že „všichni jsou Bohu stejní“, bez ohledu na to, z jakých poměrů pocházíme nebo v jaké situaci se nacházíme. On zve „všechny [děti lidské], aby přišly k němu a podílely se na dobrotivosti jeho; a neodmítá nikoho, kdo k němu přichází“ (2. Nefi 26:33).

Evangelium nám žehná po celý náš smrtelný život i po celou věčnost. Šťastní – jako jednotlivci i jako rodiny – budeme s největší pravděpodobností tehdy, když budeme žít podle učení Ježíše Krista (viz Mosiáš 2:41; „Rodina – prohlášení světu“, CirkevJeziseKrista.org). Život podle evangelia prohlubuje naši radost, inspiruje naše skutky a obohacuje naše vztahy.

Život podle evangelia Ježíše Krista nás může také ochránit před rozhodnutími, která by nám mohla ublížit fyzicky či duchovně. Pomáhá nám nacházet sílu a útěchu v časech zkoušek a zármutku. Poskytuje cestu k radostnému věčnému životu.

Jedním z úžasných poselství znovuzřízeného evangelia je to, že jsme všichni součástí Boží rodiny. Jsme milovaní duchovní synové a milované duchovní dcery Boha. Bez ohledu na naši rodinnou situaci na zemi je každý z nás členem Boží rodiny.

Další úžasnou součástí našeho poselství je skutečnost, že rodiny mohou být sjednoceny na věčnost. Rodina je ustanovena Bohem. Plán štěstí připravený Nebeským Otcem umožňuje, aby rodinné vztahy pokračovaly i po smrti. Posvátné chrámové obřady a smlouvy umožňují rodinám, aby byly na věky spolu.

Rodiny mohou prostřednictvím světla evangelia vyřešit nedorozumění, nesváry či těžkosti. Rodiny, které jsou narušené konflikty, mohou být prostřednictvím pokání, odpuštění a víry v moc spočívající v Usmíření Ježíše Krista uzdraveny.

Evangelium Ježíše Krista nám pomáhá vypěstovat si pevnější rodinné vztahy. Domov je tím nejlepším místem, kde lze vyučovat a poznávat zásady a praktiky evangelia. Domov založený na zásadách evangelia bude útočištěm a místem bezpečí. Bude místem, v němž může přebývat Duch Páně.