Plán Nebeského Otce pro naše štěstí

Znovuzřízené evangelium Ježíše Krista nám pomáhá zodpovědět důležité niterné otázky. Díky evangeliu se dozvídáme, že jako děti Boží máme božskou identitu a věčný potenciál. Evangelium nám přináší naději a pomáhá nám najít pokoj, radost a smysl života. Život podle evangelia nám pomáhá růst a nacházet sílu, když v životě čelíme těžkostem.

Bůh chce pro své děti to nejlepší a přeje si nám dát svá největší požehnání, kterými jsou nesmrtelnost a věčný život (viz Mojžíš 1:39; Nauka a smlouvy 14:7). Protože nás miluje, poskytl nám plán, abychom tato požehnání mohli obdržet. Tento plán se v písmech nazývá plán spasení, veliký plán štěstí a plán vykoupení (viz Alma 42:5, 8, 11, 13, 15, 16, 31).

V Božím plánu se každý z nás vydává na cestu, která obnáší předsmrtelný život, narození, smrtelný život, smrt a život po smrti. Bůh poskytuje vše, co na této cestě potřebujeme, abychom se po smrti mohli nakonec vrátit do Jeho přítomnosti a obdržet plnost radosti.

Středobodem Božího plánu je Ježíš Kristus. Ježíš díky svému Usmíření a Vzkříšení umožnil každému z nás obdržet nesmrtelnost a věčný život.

Během života na zemi si nepamatujeme svůj předsmrtelný život. Ani plně nerozumíme životu po smrti. Bůh však zjevil a zjevuje mnoho pravd ohledně těchto částí naší věčné cesty. Tyto pravdy nám poskytují dostatečné poznání, abychom porozuměli účelu života, zakoušeli radost a pociťovali naději ohledně budoucnosti. Toto poznání je posvátným pokladem, jenž nám zde na zemi poskytuje vedení.

Předsmrtelný život: Boží záměr a plán pro nás

Jsme Boží dětí a s Bohem jsme žili před svým narozením

Bůh je Otec našeho ducha. Jsme doslovně Jeho děti, stvořeni k Jeho obrazu. Každý z nás má jakožto dítě Boží božskou podstatu. Toto poznání nám může pomáhat v těžkých chvílích a inspirovat nás, abychom se stali tím nejlepším člověkem, jakým můžeme být.

Žili jsme s Bohem jako Jeho duchovní děti předtím, než jsme se narodili na zemi. Jsme členové Jeho rodiny.

Rozhodli jsme se přijít na zemi

Nebeský Otec nás miluje a přeje si, abychom se stali takovými, jako je On. Je oslavenou bytostí s oslaveným fyzickým tělem.

V předsmrtelném životě jsme se dozvěděli, že Bůh má pro nás plán, abychom se mohli stát takovými, jako je On. Jednou z částí Jeho plánu bylo to, že opustíme svůj nebeský domov a přijdeme na zemi, abychom obdrželi fyzické tělo. Potřebovali jsme také získat zkušenosti a rozvíjet víru během doby mimo Boží přítomnost. Nebudeme si pamatovat na život s Bohem. Poskytne nám však to, co budeme potřebovat k tomu, abychom se k Němu mohli vrátit a žít s Ním.

Zcela nezbytnou součástí Božího plánu pro nás je svoboda jednání neboli svoboda a schopnost rozhodovat se. V předsmrtelném životě se každý z nás rozhodl následovat Boží plán a přijít na zemi, abychom mohli udělat další krok na své cestě věčného pokroku. Rozuměli jsme tomu, že zatímco budeme zde na zemi, budeme mít mnoho nových příležitostí k tomu, abychom rostli a zakoušeli radost. Rozuměli jsme také tomu, že budeme čelit protivenství. Budeme zakoušet pokušení, zkoušky, zármutek a smrt.

Když jsme se rozhodli přijít na zemi, důvěřovali jsme Boží lásce a pomoci. Důvěřovali jsme Božímu plánu pro naše spasení.

Nebeský Otec vybral Ježíše Krista, aby nás vykoupil

Středobodem Božího plánu je Ježíš Kristus. Než jsme přišli na zemi, věděli jsme, že se do Boží přítomnosti nedokážeme vrátit bez pomoci. Nebeský Otec vybral Ježíše Krista, svého prvorozeného Syna, aby nám umožnil se k Němu vrátit a mít věčný život.

Ježíš tento úkol ochotně přijal. Souhlasil s tím, že přijde na zemi a vykoupí nás prostřednictvím své smírné oběti. Jeho Usmíření a Vzkříšení umožní, aby Boží záměry pro nás byly naplněny.

Stvoření

Plán Nebeského Otce počítal se stvořením země, kde Jeho duchovní děti mohou obdržet fyzické tělo a získávat zkušenosti. Náš život na zemi je nezbytný k tomu, abychom mohli dosahovat pokroku a stát se takovými, jako je Bůh.

Pod vedením Nebeského Otce stvořil Ježíš Kristus zemi a vše živé. Nebeský Otec poté stvořil muže a ženu podle svého vlastního obrazu. Stvoření je vyjádřením Boží lásky a Jeho přání, abychom měli příležitost růst.

Pád Adama a Evy

Před Pádem

Adam a Eva byli první duchovní děti Nebeského Otce, které přišly na zemi. Bůh stvořil jejich fyzické tělo podle svého vlastního obrazu a umístil je do zahrady Eden. V zahradě byli ve stavu nevinnosti a Bůh se staral o jejich potřeby.

Zatímco se Adam s Evou nacházeli v zahradě, Bůh jim přikázal, aby nejedli ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Pokud by toto přikázání dodržovali, mohli by v zahradě zůstat. Nebyli by však schopni se rozvíjet díky učení se z protikladu a těžkostem spojeným se smrtelností. Nebyli by schopni poznat radost, protože nemohli zažívat zármutek a bolest.

Satan Adama a Evu pokoušel, aby pojedli ze zakázaného ovoce, a oni se rozhodli tak učinit. Kvůli tomuto rozhodnutí byli vyhnáni ze zahrady a odloučeni od Boží přítomnosti. Tato událost se nazývá Pád.

Po Pádu

Po Pádu se Adam a Eva stali smrtelnými. Již se nenacházeli ve stavu nevinnosti, rozuměli dobru a zlu a zakoušeli obojí. Mohli používat svobodu jednání, a rozhodovat se tak mezi dobrem a zlem. Protože Adam s Evou čelili protivenství a těžkostem, byli schopni se učit a rozvíjet. Díky tomu, že zakoušeli zármutek, mohli také zakoušet radost. (Viz 2. Nefi 2:22–25.)

Navzdory svým těžkostem Adam s Evou pociťovali, že smrtelný život je velikým požehnáním. Jedním z požehnání bylo to, že mohli mít děti. To otevřelo dveře tomu, aby na zemi mohly přijít další Boží duchovní děti a obdržet fyzické tělo.

Adam i Eva se z požehnání plynoucích z Pádu radovali. Eva řekla: „Kdyby nebylo našeho přestupku, nikdy bychom neměli [děti] a nikdy bychom neznali dobro a zlo a radost ze svého vykoupení a věčný život, který Bůh dává všem poslušným.“ (Mojžíš 5:11; viz také verš 10.)

Náš život na zemi

Mnoho lidí se ptá: „Proč jsem zde na zemi?“ Náš život na zemi je nezbytnou součástí Božího plánu pro náš věčný pokrok. Naším vrcholným účelem je připravit se na návrat do Boží přítomnosti a obdržet plnost radosti. Níže je uvedeno několik způsobů, jak nás na to život na zemi připravuje.

Obdržení fyzického těla

Jedním z účelů příchodu na zemi je obdržet fyzické tělo, v němž může přebývat náš duch. Naše tělo je posvátné, zázračné dílo Boží. S fyzickým tělem můžeme dělat, poznávat a zakoušet mnohé, co náš duch bez těla nemůže. Můžeme se rozvíjet způsoby, kterými bychom to jako duchové dělat nemohli.

Jelikož je naše tělo smrtelné, zakoušíme bolesti, nemoci a další zkoušky. Takovéto zkušenosti nám mohou pomáhat osvojit si trpělivost, soucit a další božské vlastnosti. Mohou být součástí naší cesty vedoucí k radosti. Rozhodovat se správně, když to není jednoduché, je často způsob, jak se součástí našeho charakteru stává víra, naděje a pravá láska.

Příležitost naučit se používat moudře svobodu jednání

Dalším účelem smrtelnosti je naučit se používat moudře svobodu jednání – rozhodovat se pro to, co je správné. Naučit se používat moudře svobodu jednání je zcela nezbytné pro to, abychom se mohli stát takovými, jako je Bůh.

Nebeský Otec a Ježíš Kristus nás učí tomu, co je správné, a dávají nám přikázání, aby nás vedli ke štěstí. Satan nás pokouší, abychom dělali to, co je špatné, protože si přeje, abychom byli stejně bídnými, jako je on. Potýkáme se s protikladem mezi dobrem a zlem, což je v procesu učení se používat svobodu jednání nezbytné (viz 2. Nefi 2:11).

Když jsme Boha poslušni, rosteme a získáváme Jeho slíbená požehnání. Když poslušni nejsme, vzdalujeme se Mu a dostavují se důsledky hříchu. Ačkoli to tak někdy nevypadá, hřích nakonec vede k neštěstí. Požehnání plynoucí z poslušnosti – a následky hříchu – často nejsou ihned zřejmé nebo viditelné navenek. Ale jistojistě přijdou, protože Bůh je spravedlný.

I přes své nejlepší úsilí všichni hřešíme a nedosahujeme slávy Boží (viz Římanům 3:23). Jelikož to Nebeský Otec ví, poskytl nám možnost činit pokání, abychom se k Němu mohli navrátit.

Pokání přináší do našeho života moc našeho Vykupitele Ježíše Krista (viz Helaman 5:11). Když činíme pokání, stáváme se očištěnými od hříchu prostřednictvím smírné oběti Ježíše Krista a daru Ducha Svatého (viz 3. Nefi 27:16–20). Prostřednictvím pokání zakoušíme radost. Cesta zpět k našemu Nebeskému Otci je otevřena, protože On je milosrdný. (Viz oddíl „Pokání“ v lekci 3.)

Příležitost naučit se kráčet s vírou

Dalším účelem tohoto života je získat zkušenosti, které přicházejí pouze díky tomu, že jsme od Nebeského Otce odloučeni. Protože Jej nevidíme, musíme se naučit kráčet s vírou (viz 2. Korintským 5:6–7).

Bůh nás na této cestě neponechává bez pomoci. Poskytuje nám Ducha Svatého, aby nás vedl, posiloval a posvěcoval. Také nám dal písma, proroky, modlitbu a evangelium Ježíše Krista.

Každá část naší smrtelné existence – radosti i bolesti, úspěchy i nezdary – nám může pomáhat růst, zatímco se připravujeme na návrat k Bohu.

Usmíření Ježíše Krista

Kvůli Pádu Adama a Evy jsme všichni vystaveni hříchu a smrti. Následky hříchu a smrt nedokážeme překonat sami. Nebeský Otec nám v plánu spasení, který připravil, poskytl způsob, jak následky Pádu překonat, abychom se k Němu mohli vrátit. Předtím než byl stvořen tento svět, vybral Ježíše Krista, aby byl naším Spasitelem a Vykupitelem.

Jedině Ježíš Kristus nás mohl vykoupit z hříchu a smrti. Je to skutečný Syn Boží. Vedl bezhříšný život a byl zcela poslušný svého Otce. Byl připraven a ochoten vykonat vůli Nebeského Otce.

Spasitelovo Usmíření zahrnovalo Jeho utrpení v Getsemanech, Jeho utrpení a smrt na kříži a Jeho Vzkříšení. Trpěl nepředstavitelně – v takové míře, že krvácel z každého póru (viz Nauka a smlouvy 19:18).

Usmíření Ježíše Krista je nejúžasnější událostí v celé lidské historii. Ježíš prostřednictvím své smírné oběti uvedl Otcův plán v účinnost. Bez Usmíření Ježíše Krista bychom byli bezmocní, protože od hříchu a smrti se sami zachránit nedokážeme (viz Alma 22:12–15).

Oběť našeho Spasitele byla vrcholným vyjádřením lásky, kterou chová k Otci a k nám. „Širokost, a dlouhost, a hlubokost, a vysokost“ Kristovy lásky přesahují naše chápání (Efezským 3:18; viz také verš 19).

Ježíš Kristus překonal smrt pro všechny lidi

Když Ježíš Kristus zemřel na kříži, Jeho duch se oddělil od Jeho těla. Třetího dne se Jeho duch a Jeho tělo opětovně spojili, aby již nikdy nebyli odděleni. Ježíš se zjevil mnoha lidem a ukázal jim, že má nesmrtelné tělo z masa a kostí. Tomuto opětovnému spojení ducha a těla se říká vzkříšení.

Jakožto smrtelní lidé každý z nás jednou zemře. Avšak díky tomu, že Ježíš nad smrtí zvítězil, bude každý člověk narozený na zemi vzkříšen. Vzkříšení je božský dar pro všechny udílený prostřednictvím Spasitelova milosrdenství a vykupující milosti. Duch a tělo každého člověka se znovu spojí a každý z nás bude žít na věky ve zdokonaleném a vzkříšeném těle. Kdyby nebylo Ježíše Krista, smrt by znamenala konec veškerých nadějí na budoucí život s Nebeským Otcem (viz 2. Nefi 9:8–12).

Ježíš Kristus umožňuje, abychom byli očištěni od hříchů

Abychom mohli porozumět naději, kterou díky Kristu můžeme obdržet, musíme pochopit zákon spravedlnosti. Spravedlnost je neměnný zákon, který přináší důsledky za naše činy. Poslušnost Boha přináší pozitivní důsledky a neposlušnost přináší důsledky negativní. (Viz Alma 42:14–18.) Když hřešíme, stáváme se duchovně nečistými, a nic nečistého nemůže žít v Boží přítomnosti (viz 3. Nefi 27:19).

Ježíš Kristus v rámci své smírné oběti stál v našem zastoupení, trpěl a zaplatil trest za naše hříchy (viz 3. Nefi 27:16–20). Boží plán dává Ježíši Kristu moc učinit za nás přímluvu – stát mezi námi a spravedlností (viz Mosiáš 15:9). Ježíš si díky své smírné oběti může činit nárok na své právo na milosrdenství v náš prospěch, budeme-li uplatňovat víru ku pokání (viz Moroni 7:27; Nauka a smlouvy 45:3–5). „A tak může milosrdenství uspokojiti požadavky spravedlnosti a obklopuje [nás] náručí bezpečí.“ (Alma 34:16.)

Jedině prostřednictvím daru Spasitelova Usmíření a našeho pokání se budeme moci navrátit k Bohu a žít s Ním. Když učiníme pokání, je nám odpuštěno a jsme duchovně očištěni. Jsme oproštěni od břemene viny svých hříchů. Naše raněná duše je uzdravena. Jsme naplněni radostí (viz Alma 36:24).

Ačkoli jsme nedokonalí a můžeme znovu klopýtnout, v Ježíši Kristu nalézáme více milosti, lásky a milosrdenství, než je v nás selhání, chyb či hříchů. Bůh je vždy připraven a velmi si přeje nás obejmout, když se k Němu obrátíme a činíme pokání (viz Lukáš 15:11–32). Nic a nikdo nás nemůže „odloučiti od lásky Boží, kteráž jest v Kristu Ježíši, Pánu našem“ (Římanům 8:39).

Ježíš na sebe vzal naše bolesti, strasti a slabosti

Ježíš Kristus na sebe v rámci své smírné oběti vzal naše bolesti, strasti a slabosti. Díky tomu ví „podle těla, jak pomoci lidu svému podle slabostí jeho“ (Alma 7:12; viz také verš 11). Vyzývá nás: „Poďtež ke mně,“ a když tak činíme, dává nám odpočinutí, naději, sílu, perspektivu a uzdravení (Matouš 11:28; viz také verše 29–30).

Když se spoléháme na Ježíše Krista a na Usmíření, které vykonal, může nám pomoci přestát naše zkoušky, nemoci a bolesti. Můžeme být naplněni radostí, pokojem a útěchou. Vše, co je v životě nespravedlné, může být prostřednictvím Usmíření Ježíše Krista dáno do pořádku.

Duchovní svět

Mnoho lidí přemýšlí: „Co se stane, až zemřu?“ Plán spasení poskytuje na tuto otázku několik důležitých odpovědí.

Smrt je součástí Božího milosrdného plánu pro nás (viz 2. Nefi 9:6). Smrt není koncem naší existence; spíše jde o další krok na naší cestě věčného pokroku. Abychom se mohli stát takovými, jako je Bůh, musíme zakusit smrt a později obdržet zdokonalené a vzkříšené tělo.

Když naše fyzické tělo zemře, náš duch žije dál v duchovním světě. Jde o dočasný stav, v němž se učíme a připravujeme před vzkříšením a Posledním soudem. Naše poznání ze smrtelného života s námi zůstává.

V duchovním světě jsou lidé, kteří přijali evangelium Ježíše Krista, „přijati do stavu štěstí, který se nazývá ráj“ (Alma 40:12). Do ráje jsou přijímány i malé děti, když zemřou.

Duchové v ráji budou pociťovat pokoj od svých potíží a zármutku. Budou i nadále duchovně růst, pracovat na Božím díle a sloužit druhým. Budou učit evangeliu ty, kteří ho během svého smrtelného života nepřijali (viz Nauka a smlouvy 138:32–37, 57–59).

V duchovním světě budou lidé, kteří neměli možnost přijmout evangelium na zemi nebo kteří se rozhodli neřídit se přikázáními, zakoušet určitá omezení (viz Nauka a smlouvy 138:6–37; Alma 40:6–14). Avšak díky tomu, že Bůh je spravedlný a milosrdný, budou mít příležitost být evangeliu Ježíše Krista učeni. Pokud evangelium přijmou a učiní pokání, budou ze svých hříchů vykoupeni (viz Nauka a smlouvy 138:58; viz také 138:31–35; 128:22). Budou přivítáni do stavu pokoje, který v ráji vládne. Nakonec budou přijati do některého království slávy na základě rozhodnutí, která učinili ve smrtelnosti a v duchovním světě.

V duchovním světě zůstaneme až do chvíle, kdy budeme vzkříšeni.

Vzkříšení, spasení a oslavení

Vzkříšení

Boží plán umožňuje, abychom rostli a získali věčný život. Po čase stráveném v duchovním světě je dalším krokem v rámci tohoto růstu vzkříšení.

Vzkříšení je opětovné spojení našeho těla a ducha. Každý z nás bude vzkříšen. To je možné díky Spasitelovu Usmíření a Vzkříšení. (Viz Alma 11:42–44.)

Až budeme vzkříšeni, každý z nás bude mít zdokonalené fyzické tělo, které již nebude podrobeno bolesti ani nemoci. Budeme nesmrtelní, což znamená žít na věky.

Spasení

Protože každý z nás bude vzkříšen, všichni budeme zachráněni – neboli získáme spasení – z fyzické smrti. Tento dar je nám dán prostřednictvím milosti Ježíše Krista.

Můžeme být zachráněni – neboli získat spasení – od důsledků, které za naše hříchy požaduje spravedlnost. I tento dar je dostupný prostřednictvím zásluh a milosrdenství Ježíše Krista, činíme-li pokání. (Viz Alma 42:13–15, 21–25.)

Oslavení

Oslavení neboli věčný život je nejvyšší stav štěstí a slávy v celestiálním království. Oslavení je podmíněný dar. President Russell M. Nelson učil: „Mezi tyto opravňující podmínky patří víra v Pána, pokání, křest, přijetí Ducha Svatého a to, že zůstaneme věrní obřadům a smlouvám chrámu.“ („Spasení a oslavení“, Liahona, květen 2008, 9.)

Oslavení znamená žít s Bohem na věky ve věčné rodině. Znamená to poznat Boha a Ježíše Krista, stát se takovými, jako jsou Oni, a vést život, z něhož se Oni těší.

Soud a království slávy

Až budeme vzkříšeni, Ježíš Kristus bude náš spravedlný a milosrdný soudce. Až na několik málo výjimek každý z nás obdrží místo v některém království slávy. Ačkoli budeme všichni vzkříšeni, neobdrží každý z nás tutéž věčnou slávu (viz Nauka a smlouvy 88:22–24, 29–34; 130:20–21; 132:5).

Jednotlivcům, kteří během svého smrtelného života neměli příležitost plně pochopit a dodržovat Boží zákony, bude tato možnost dána v duchovním světě. Ježíš bude všechny lidi soudit na základě jejich víry, skutků, přání a pokání během smrtelnosti a v duchovním světě (viz Nauka a smlouvy 138:32–34, 57–59).

Písma učí o celestiálním, terestriálním a telestiálním království slávy. Každé z nich je projevem Boží lásky, spravedlnosti a milosrdenství.

Ti, kteří uplatňují víru v Krista, činí pokání z hříchů, přijímají obřady evangelia, dodržují své smlouvy, přijímají Ducha Svatého a vytrvají do konce, budou spaseni v celestiálním království. V tomto království budou také lidé, kteří během svého smrtelného života neměli příležitost evangelium přijmout, ale kteří „by ho přijali celým srdcem svým“, a učinili tak v duchovním světě (Nauka a smlouvy 137:8; viz také verš 7). V celestiálním království budou spaseny také děti, které zemřou před dosažením věku odpovědnosti (osm let) (viz Nauka a smlouvy 137:10).

Celestiální království je v písmech přirovnáváno ke slávě či jasu slunce. (Viz Nauka a smlouvy 76:50–70.)

Lidé, kteří vedli úctyhodný život, kteří „nepřijali svědectví o Ježíšovi v těle, ale potom je přijali“, obdrží místo v terestriálním království (Nauka a smlouvy 76:74). Totéž platí pro ty, kteří nebyli udatní ve svém svědectví o Ježíšovi. Toto království je přirovnáváno ke slávě měsíce. (Viz Nauka a smlouvy 76:71–80.)

Lidé, kteří pokračovali ve svých hříších a nečinili v tomto životě pokání ani nepřijali evangelium Ježíše Krista v duchovním světě, obdrží svou odměnu v telestiálním království. Toto království je přirovnáváno ke slávě hvězd. (Viz Nauka a smlouvy 76:81–86.)